Pekinéz klub
ČMKU - FCI
autor: Iveta Dosedělová

Pekinéz je malý, ale robustní a těžký, dobře vyvážený, nízko u země stojící psík, důstojný a ušlechtilý, s bohatou srstí. Vzhledem má připomínat lva, má živý a inteligentní výraz. Je odvážný a věrný, nesmí být bojácný ani agresivní.

 

Nezalekne se tedy ani mnohem většího soupeře, sám je ale většinou nenapadá, je příliš hrdý. Své vymezené teritorium však brání velmi houževnatě, přestože není zbytečně uštěkaný. Jeho povaha je tedy především klidná a vyrovnaná - důstojná.

 

Základním znakem plemene je tedy dobře stavěné tělo s těžkou kostrou, výborně osvalené. Ideální hmotnost nepřekračuje 5 kg u psa a 5,4 kg u feny. Psi musí vypadat malí, ale při nadzvednutí jsou překvapivě těžcí (má to své opodstatnění - lehká kostra je znakem přešlechtění). Hlava je poměrně velká, plochá mezi ušima, nos je velmi krátký a široký, se zcela plochým profilem (v linii čelo - brada). Nad čenichem probíhá vráska ve tvaru obráceného širokého písmene "v", která však nesmí být tak výrazná, aby zakrývala oči nebo čenich. Důležité jsou velké a otevřené nosní otvory. Standardní pekinéz nesmí za normálních podmínek projevovat dýchací obtíže. Pigmentace nosní houby, očních víček a pysků musí být černá. Čelisti jsou široké a pevné. Oči jsou poměrně velké a kulaté, tmavé, nesmí být příliš vystouplé. Trup je krátký se širokým prostorným hrudníkem a rovným pevným hřbetem. Nezbytná je správná stavba končetin, které musí být krátké a silné, hrudní lehce zakřivené, s pevnými rameny, pánevní dobře formované, v užším postoji. Tím je dán typický valivý, nezaměnitelný pohyb pekinéze - tzv. "pádlovaní". Bezvadný pohyb daný správnou stavbou těla je jedním z nejdůležitějších kriterií při posuzování pekinéze. Ocas je vysoko nasazený, nesený lehce přetočený přes hřbet k jedné straně. Srst je velmi bohatá. Skládá se ze dvou vrstev: krycí srst je dlouhá, pevná a rovná, podsada je jemnější a velmi hustá. Srst tvoří hřívu kolem krku, dlouhé závěsy na uších, končetinách a na ocase. Bohatost osrstění nesmí být dohnána do takového extrému, aby překrývala "lví" obrys těla nebo vadila v pohybu. U pekinéze jsou přípustné všechny barvy (kromě albínů a játrově hnědě vybarvených) a jsou zcela rovnocenné. Můžeme se u nich tedy setkat s celou škálou barev: např. bílými (vzácněji), krémovými, plavými, zlatými, červenými, šedými, černými i typickými strakoši. Všechny barvy mohou být žíhané či doplněné bílými znaky, jednobarevní (kromě bílých, krémových a modrých) mívají různě velkou tmavou masku (není ale nezbytná).

 

V listopadu 2004 byl schválen nový lehce doplněný standard pekinéze - což je norma, podle které se chov plemene řídí a podle které se posuzuje na výstavách. Přísně se v něm dbá právě na to, aby se odchovávalo na zdravých jedincích, vykazujících především silné, dobře stavěné tělo a končetiny - výsledkem je pak bezvadný pohyb, který standard velmi zdůrazňuje, a potlačeny v něm jsou nesmyslné extrémy, které by psíkovi znepříjemňovaly život nebo zdraví. Poslední novelizace standardu proběhla v červnu 2009.

 

 

 

Pro koho se hodí?

 

Každý zájemce o pořízení si jakéhokoli psa by si měl dobře uvědomit několik zásad. Přítomnost psa život každé rodiny emocionálně velmi obohatí a může být velikým přínosem - milým společníkem i pomocníkem při výchově dětí. Musíme si však uvědomit, že je to také velký závazek a zodpovědnost. Pes bude vyžadovat naši péči, čas, někdy i trochu odříkání, nemalé finance. Za to se nám ale mnohonásobně odmění spoustou krásných zážitků a radostí. Musíme si uvědomit, že je to závazek na 10 - 15 let. Obecně bychom měli plemeno vybírat nejen podle exteriéru (jak se nám líbí či vyhovuje), ale nezapomenout také na jeho povahu. Každé plemeno bylo vyšlechtěno k určitým účelům a tomu odpovídají právě jeho vrozené povahové rysy. Teriér - byť malý a roztomilý - vždy zůstane temperamentním teriérem, lovecké plemeno v sobě nezapře lásku k volnému pohybu a přírodě a lovecké instinkty, chrt bude vyžadovat spoustu volného pohybu.

 

 

Pekinéz je společenské plemeno vyšlechtěné právě proto, aby dělalo radost a společnost svému pánovi. Při správném kontaktu svého majitele bezmezně miluje a je mu velmi oddaný, k cizím bývá spíše rezervovaný. Rád zůstane vždy trochu nezávislý, při správném přístupu se dá ale velmi dobře vychovat. Není to však plemeno určené k razantnějšímu výcviku. Při jeho výchově se musíme vyvarovat chyb - musíme pamatovat na to, že je to pes velmi hrdý a ješitný - a využít toho. Nešetříme chválou a dáváme si velký pozor na trest! Zcela postačí důrazné okřiknutí. Nikdy netrestáme psa rukou! Mohl by se naučit po ní chňapat a napadat. Ruka slouží k hlazení a pomoci. Při jeho výchově musíme být důslední a vždy dát jemně, ale nekompromisně najevo, kdo je "ve smečce = rodině" pánem. Vychovávat musíme srdcem - pak z našeho pekinéze vyroste jedinec s úžasnou osobností, který nám bude dělat výborného společníka a se kterým zažijeme spoustu radostí. Při dobré péči se dožívá vysokého věku 13 - 16 let, výjimečně i více.

 

 

Pekinéz patří k malým plemenům psů. Jeho hmotnost v dospělosti se pohybuje kolem 5 kg, kohoutková výška kolem 20 cm. Je to tedy ideální plemeno i do malého městského bytu, lze s ním jednoduše cestovat, můžeme ho vzít všude s sebou, nebude obtěžovat nebo překážet. Do jeho krmení nebudeme muset investovat vysoké finanční částky, přestože budeme krmit kvalitně. Nebude po nás vyžadovat dlouhé hodiny strávené volným pohybem venku. Postačí mu pravidelné nedlouhé denní procházky, ale samozřejmě je šťastný může-li se vyřádit na volném prostoru nebo vezmeme-li ho s sebou do přírody (naši psi s námi byli v lese na houbách, někteří rádi plavou v písáku). Pokud je přivyklý a trénovaný zvládne i úměrně delší procházku v příznivém počasí (není-li horko) hravě (moje první fena ušla v pohodě několik kilometrů, zvládla cviky základní poslušnosti - jen je třeba se psu více věnovat a mít štěstí na správné štěně). Volný pohyb také miluje a potřebuje. Divili bychom se, jakou rychlostí jeho krátké nožičky dokáží "upalovat". Může-li část času strávit pohybem po vlastní zahradě, je to samozřejmě ideální. Není to ale plemeno, které bychom mohli trvale ubytovat venku. Životně důležitý je pro něj kontakt s jeho majitelem. Potřebuje hodně lásky, ale dokáže ji mnohonásobně vrátit! Pekinéz je v dospělosti velmi klidný a vyrovnaný, zbytečně doma neruší neustálým nervózním pobíháním. Nepatří mezi uštěkaná plemena, návštěvu nebo vetřelce ve svém teritoriu (zahradě, bytě) ale ohlásí spolehlivě (to se někdy hodí, neslyšíme-li zrovna zvonek). Nezničí nám nábytek okusováním, zůstane-li doma sám, zabaví ho různé hračky (pískací, plyšáci, míčky). Je velmi srdnatý a dokáže se sebevražedně postavit i několikanásobně většímu a silnějšímu soupeři, šarvátky ale zbytečné nevyhledává, na to je příliš hrdý.

 

 

Pekinéz je plemeno s bohatou srstí. Jeho úprava při pravidelné péči, ale není tak náročná, jak by se mohlo zdát. Náročnější na úpravu je ve štěněčím věku, kdy je ještě velmi jemná a zvláště na některých partiích při nedokonalé péči může nepříjemně zplstnatět. U dospělého pekinéze má srst pak již jinou strukturu - je rovná a pevná, s bohatou podsadou, ne tak jemná jako u jiných dlouhosrstých plemen, k jeho úpravě tedy postačí několik minut kartáčování zhruba 1x - 2x týdně - a ty si dokážeme vždy najít, třeba večer při sledování televize. Musíme jen dohlédnout na to, aby se srst na citlivých partiích - za ušima, na zadních nohách a za předními končetinami nezaplstila - zvláště v období línání. Budeme-li chtít o srst pečovat denně (nebo téměř denně), samozřejmě to bude znát - bude pak delší a krásnější, což je důležité zvláště u výstavních jedinců, záleží jen na nás kolik času budeme chtít obětovat, psovi je tento úkon příjemný a u dobrého chovatele je na něj již od útlého věku přivyklý. Krásná a pěstěná srst je největší ozdobou pekinéze a chloubou jeho majitele, ale skutečně to není zase tak náročné. Srst pekinéze se koupe minimálně (tím samozřejmě nemyslím osprchování spodní části těla po procházce v nepříznivém počasí, ale celkové vykoupání za použití šamponu). Při pravidelném kartáčování to jeho srst nevyžaduje a zůstává čistá, naopak časté koupání může velmi uškodit její struktuře. Srst se nestříhá, chrání psa nejen v chladu, ale také před horkem - izoluje.

 

 

Pekinéz je krátkolebé plemeno, takže na to samozřejmě musíme myslet stejně jako u jiných takových plemen v horkých dnech. Musíme se chovat rozumně a nenutit ho k dlouhým procházkám, je-li venku kolem 30 stupňů, počkáme, až se navečer ochladí. Nejpříjemnější také nebude společná dovolená u jižního moře v červenci a pozor si musíme dát především v autě, je-li horko. (Při takovém cestování se výborně osvědčují speciální chladicí podložky nebo jen chladicí vložky (určené do přenosných chladniček) zabalené do ručníku a umístěné v přepravce. Pes sám pozná, že je mu to příjemné, a my máme po problému.) Pokud by náhodou přece jen došlo k nepříjemné příhodě a nám se zdálo, že náš pes ztíženě dýchá nebo - v krajním případě - jeho sliznice mění barvu, okamžitě ho musíme jakkoli rychle zchladit (např. namočením do chladné vody - pozor do chladné / vlažné - v žádném případě ne do ledové vody kvůli šoku) - ale to jsou skutečně krajní přihody a většina majitelů, bude-li se chovat rozumně, se s nimi nikdy nesetká.